Sklárna Harrachov

První zmínka o sklářské huti na Novém Světě se datuje k roku 1712. Toto datum je dochováno v zemských kronikách Státního oblastního archivu v Zámrsku, ale ze zápisů je zřejmé, že vznik harrachovské sklárny je možné datovat ještě před tento letopočet. Dovednosti harrachovských sklářů, rytců, brusičů a malířů, spolu s inovativní prací jejího vedení byly příčinou velkých hospodářských úspěchů. V druhé polovině 18. století měla sklárna sklady svých výrobků ve Vídni, Izmiru, Cařihradu i jinde. Harrachovské sklo bylo vyváženo do Španělska, Portugalska, Nizozemí, Anglie a mnoha dalších zemí. Od roku 1851 se výrobky sklárny pravidelně objevovaly na tzv. Světových výstavách, kde byly mnohokrát oceněny těmi nejvyššími cenami za své provedení, styl a nápady. Na první světové výstavě v Londýně byly výrobky sklárny oceněny dokonce zlatou medailí, jedinou pro tehdejší monarchii Rakousko-uherskou. Po dvou světových válkách a období socialismu, kdy firma ztratila kontakty ze západu (zejména USA a Kanadu), se po privatizaci dostala do soukromých rukou. Dne 1. července 1993 se stal majitelem sklárny Harrachov vyučený sklář a zároveň vystudovaný právník JUDr. František Novosad. Útoky z 11. září 2001 způsobily negativní zvrat v celém sklářském průmyslu, který vyvrcholil celosvětovou krizí v roce 2008. Zejména v tomto období se prokázala prozíravost současného majitele sklárny, který již na jaře 2001 začal s výstavbou minipivovaru. Výnosy z produkce pivovaru, prohlídkového okruhu, muzea a prodejen pomohly přečkat těžká období a výrazně podporují nákladnonu sklářskou výrobu.